Proč bubnujeme


,,Chceme-li prožít plnost radosti, potřebujeme někoho, s kým ji můžeme sdílet“.

Mark Twain

 

Mnoho z nás určitě zažilo ten nepříjemný pocit, že nezvládá hru na žádný hudební nástroj, že nedokáže zpívat. Ve škole jsme se styděli zpívat a když už jsme museli v rámci prezentace třídy, tak jsme se schovávali v posledních řadách a zpívali tiše, aby nás nikdo neslyšel. Mnohdy jsme si přáli na táboře přidat ruku k dílu, ale strach, že nemáme v sobě smysl pro rytmus nám to nedovolil. A tak jsme jen tiše naslouchali a záviděli těm co mají hudební sluch.

Ale co když to není pravda, co když neexistuje nic takového jako ,,nemám smysl pro rytmus“, co když se každý může naučit vnímat rytmus.

Mnozí odvážlivci, jež tvrdili, že nedokáží zahrát na žádný nástroj a báli se, že z bubnem to bude stejné, byli pak velmi překvapení, že to dokážou, že jim hra na buben šla a dokonce je nadchla na tolik, že si někteří pořídili bubínek a začali objevovat svůj smysl pro rytmus. A to jsme mluvili teď o dospělých lidech… a co pak děti? ty většinou nemají ještě ony předsudky a strachy. Začít hrát na bubínek je pro ně mnohem jednodušší.

Bubnování má své kouzlo, když hraje skupina lidí. Když je mezi bubeníky určitá harmonie, interakce a komunikace. A to je právě to krásné co nás na bubnování přitahuje. Nás hra na Djembe naplňuje radostí a dává velký prostor k neustálému rozvoj a učení se novým rytmům. Je to tedy práce, v níž koluje radost, rytmus a která nás neustále rozvíjí. A nejvíc má člověk radost, s toho když ji může sdílet s ostatními lidmi, a to nám setkávání s Vámi a Vašimi dětmi při hře na bubny umožňuje.

Bubnování nám do života přináší mnoho nového a přínosného. Bubnování stimuluje jak k uvolnění, tak k aktivitě, posiluje spolupráci a vzájemný respekt ve skupině. Rozvíjí spousty dovedností a blahodárně působí i na fyziologické úrovni – podrobněji se dočtete v sekci co rozvíjíme.